MEDIACE

Co je to mediace?

Mediace jako prostředek k usmíření stran konfliktu byla v různých podobách realizována od počátku lidské civilizace. V České republice je tato metoda užívána k řešení sporů již delší dobu, avšak v minulosti nebyla upravena zákonem a nikdo nad jejím výkonem neměl dohled.

Tato situace se změnila 1. 9. 2012 nabytím účinnosti zákona č. 202/2012 Sb., o mediaci (dále jen z. m.). Je tolik definicí mediace, kolik je mediátorů. Definice, kterou dále uvádím, je zakotvena v z. m. a bude nás provázet v obsahu celé edice publikací.

Mediací se rozumí postup při řešení konfliktu za účasti jednoho nebo více mediátorů, kteří podporují komunikaci mezi osobami na konfliktu zúčastněnými (dále jen „strana konfliktu“) tak, aby jim pomohli dosáhnout smírného řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohody (viz § 2 písm. a) z. m.).

Mediace jako taková je započata uzavřením smlouvy o provedení mediace (§ 4 odst. 1 z. m. ) a v ideálním případě končí mediační dohodou (viz § 6 odst. 3 písm. a) z. m.; § 7 z. m.).

Jaké jsou přednosti a význam mediace?

Dobrovolnost – účastníci mediace se mohou svobodně rozhodnout, zda svou situaci vyřeší společně, bez účasti vyšší instituce či autority (soud, arbitr aj.), jejímuž konečnému verdiktu by se poté museli podřídit. Při mediaci přebírají spoluzodpovědnost za nalezení společného řešení svou vlastní iniciativou. Za výsledek své vzájemné dohody jsou odpovědny pouze zúčastněné strany konfliktu, nikoli mediátor. V případě, že by v průběhu mediačního procesu shledaly, že jim tato metoda řešení nevyhovuje, mohou započatou mediaci kdykoli ukončit.

Prostor k vysvětlení a porozumění celé situace – každá strana účastná mediace dostane dostatečný prostor k tomu, aby se k celé situaci mohla vyjádřit ze svého úhlu pohledu. Při popisu a vysvětlování své situace není přerušována, její projev je plně respektován všemi zúčastněnými a projevování emocí není nikým posuzováno a hodnoceno. V průběhu konstruktivního vedení mediačního procesu mohou strany navázat opětovný vzájemný kontakt, a tím dojít k obnově dobrých vztahů, což je jedním ze základních cílů mediace.

Rovnost stran – účastníci nepřicházejí k mediaci v pozici „strana žalující a strana žalovaná“, jak je tomu v případě soudního řízení. Vystupují jako rovnocenní účastníci, kteří mají zájem nalézt společné řešení své situace.

Důvěrnost – má úzkou souvislost se zachováním mlčenlivosti mediátora, která je legislativně upravena v z. m. Strany se mohou také dobrovolně dohodnout a následně smluvně zavázat k zachování mlčenlivosti.

Rychlost a menší formálnost – řešením konfliktu prostřednictvím institutu mediace lze předejít mnohdy náročnému a vyčerpávajícímu protahování sporu, které bývá typické pro soudní řízení. V tomto kontextu umožňuje mediace účastníkům sporu osvobození se od mnohdy striktní struktury soudního procesu a jeho pevně stanovených pravidel.

Nižší finanční náklady – mediační proces je v porovnání se soudním řízením výrazně levnější. Na počátku mediace strany nehradí poplatek (ve srovnání se započetím soudního řízení), na nákladech mediačního řízení se ve většině případů podílejí rovným dílem a dobu, kterou budou věnovat řešení sporu, mají pod svou vlastní kontrolou. Bonusem tohoto všeho je, že je-li v rámci mediace vedené zapsaným mediátorem uzavřena mediační dohoda, poplatek za schválení této mediační dohody soudem, bez ohledu na hodnotu sporu, činí pouze 500 Kč.

Prostřednictvím mediace mohou být řešeny konflikty civilní i trestněprávní – v oblasti trestního řízení je mediace realizována prostřednictvím mediátorů Probační a mediační služby.

Více informací o mediaci

Více k tomuto tématu naleznete v publikacích Nejen zapsaný mediátor v praxi I. – vhled do mediace, Nejen zapsaný mediátor v praxi II. – právní minimum pro mediátory, které si můžete zakoupit v našem e-shopu, který je součástí tohoto webu.